Přátelé Radostína

Ačkoliv ještě den před slavnostním zahájením „Radostínského Kolování“ (24.7. 2010) nechtěl nikdo z nás uvěřit naprosto nelichotivým informacím Českého hydrometeorologického ústavu, – o drsných startovních podmínkách prvního ročníku už bylo dávno rozhodnuto a doslova apokalyptická předpověď o náhlém dvacetistupňovém propadu tropických teplot, silném nárazovém větru a vytrvalém dešti se v brzkých ranních hodinách se syrovou přesností vyplnila. Zatímco si již někteří z „Otců zakladatelů Expedice Račín 84“ patrně chystali běžkařské vybavení, nepříznivé počasí nezabránilo šestici mladých odhodlaných závodníků (M. Blucha, P. Kučera ml., L. Merhaut, M. Pospíchal, J. Slavík ml., K. Tesař) v absolvování celé vyznačené trasy, vedoucí z Radostína na Kadov, a dále přes Medlovský rybník, Fryšavu a Cikháj zpět do Radostína (celkem 43,553 km). Za hlasité podpory shromážděných příznivců cyklistiky se všichni mobilní účastníci, včetně slušivě „opláštěných“ cyklistek, seřadili před kaplí sv. Rosálie, aby odtud poměrně početný peleton přesně v deset hodin dopoledne odstartoval k symbolickému zahřívacímu okruhu uličkami Radostína. Z doprovodného vozu bratrů Šmahelových, odkud se po tuto dobu pořizoval filmový záznam, povzbuzoval nedočkavé moknoucí závodníky vedle auto-klaksonu také libozvučný hlas, mnohým již dobře známé, letité trubky. Krátce po opuštění obce nasadili soutěžící cyklisté poměrně slušné tempo, které si udrželi prakticky až do cíle, jehož dosáhli dokonce dříve, než zmíněný radostínský „safety car“ s vítacími transparenty a hlavním kameramanem. Výsledný čas byl v trase Radostín – Kadov u všech závodníků pod jednu hodinu jízdy. Historicky prvním vítězem „Radostínského Kolování“ se stal v roce 2010 Marek Pospíchal, následoval Petr Kučera ml. a Lukáš Merhaut. Na velice příjemné a milé občerstvení v legendárním kadovském hostinci „U Janečků“ závodníci navázali také v dalších kontrolních zastávkách, vyznačených v originální mapce „Kolování“ (následovala Fryšava, Cikháj). Pro neutuchající silný déšť byla nakonec za cílovou rovinku vybrána vyhřátá stojatá voda radostínského Dolního rybníka. Vyvrcholením zážitky naplněného dne byla hojně navštívená taneční zábava, uspořádaná v sále starého „Procházkova hostince“. K bujarému tanci a poslechu hrál téměř bez přestávek pan Jiří Duben (s příjmením pro tento den přímo příznačným), před půlnocí proběhlo slavnostní vyhlášení vítězů a losování bohaté tomboly. Na závěr bychom ještě jednou rádi poděkovali všem, kteří nám pomohli v přípravách prvního ročníku „Radostínského Kolování“! Snad nás bude příští rok doprovázet lepší počasí !

mapka

◄ Zpět

Další ►

Obrázek 1 z 23

Přátelé Radostína o.s.

pozn.: Text byl zveřejněn v místních „Novinkách“.
Autorem textu je Jiří Slavík, mapku „Kolování“ nakreslila naše tajemnice – výtvarnice Soňa Pospíchalová.

První červencovou sobotu proběhl na radostínském obecním „Place“ I. ročník Radostínského Létodání, které by mělo tradičně zahajovat tzv. RAKULE – tedy Radostínské kulturní léto, pořádané občanským sdružením Přátelé Radostína.

1

◄ Zpět

Další ►

Obrázek 1 z 34

Léto přišlo do Radostína přivítat na 150 diváků. Po slavnostním proslovu a představení Přátel Radostína se na scéně objevilo „Léto“ v celé své kráse i se svou družinou. Odcházející „Jaro“ ještě naposledy ukázalo svou letošní ošklivou podobu, po cestě z něj kapaly kusy mazlavého bahna, vypustilo poslední větry a neodpustilo si svlažit diváky závěrečným jarním deštíkem. Ještě před svým definitivním odchodem předalo Jaro obřadně nadvládu Létu a poté na celý dlouhý rok opustilo scénu. Žezla se již mohlo chopit krásné a energické Léto, chladící své mladé tělo v bazénku s letní rosou.

Návštěvníci se po zahájení přenesli mezi staré pověsti z Radostína a okolí, které se živě odehrávaly mezi divadelními kulisami, z nichž některé mají více než 80-ti letou historii. Průvodcovská trasa vedla přes náves k první radostínské chalupě, která byla údajně postavena na místě šťastného nalezení královského či zemanského synka. Monumentální vstupní branou návštěvníci vcházeli do žďárského zámku s obrazovou galerií, zavítali také až do vzdálené Sicílie k rakvi a ostatkům sv. Rosálie, patronky obce Radostín. Cestou mohli potkat také loupežníky ze Štířího dolu a popovídat si s rybáři u Velkého Dářka.

Na své si přišly také děti, které po skončení prohlídkové trasy mohly spolu s rybáři přenášet kapry a vodu do kádí, svázány v pytlích utíkaly od zlých loupežníků, hledaly cestu ven z temného lesa a sbíraly léčivé bylinky pro záchranu lidských životů před zhoubným morovým bacilem. Po zvládnutí všech úkolů si děti mohly vyzvednout sladkou odměnu.

Nyní už jen zbývá popřát všem krásné léto… a těšíme se nashledanou třeba při Radostínském Létobraní.

Přátelé Radostína

pozn.: Text byl zveřejněn v místních „Novinkách“.
Autorem textu je Martina Kesnerová.

Následující text by měl být zveřejněn v místních květnových „Novinkách“ (9.5.2010 poslán redakci).

V sobotu 17.4. 2010 se sešli členové občanského sdružení Přátelé Radostína k první společné akci – jarnímu úklidu odpadků podél silnice vedoucí z Radostína do Vojnova Městce. Kromě obalů od sušenek a čokolád, krabiček od cigaret a téměř všude přítomných PET-lahví, na nás čekalo asi nejhorší „překvapení“ pod hrází Malého Dářka. Jinak romantické místo, které je vstupní branou do Přírodní rezervace Štíří důl, ukrývalo pomalu vznikající černou skládku. Do téměř 40-ti sběrných pytlů (žluté na plasty, modré na sklo a směsný odpad) bylo nasbíráno několik stovek rozbitých zavařovacích sklenic a víček, plastů, lahví od alkoholu, stažených izolací z kabelů a dětských plenek (včetně bohaté nádivky). Dalšími nálezy byly odhozené pneumatiky, nepotřebné oblečení, staré železo, umyvadlo, atd. Bohužel zde nechyběl ani nebezpečný odpad (lahve s chemikáliemi a ředidly, kanystr, plechovky s barvou, části lepenkové střechy, baterie, televize a použité léčivo). Je velice smutné, že se takové věci objevují v přírodě v době, kdy jsou už v každé vesnici běžně zajištěny kontejnery na sklo a plasty, kdy se pořádají pravidelné svozy nebezpečných odpadů, kdy existují speciální sběrné dvory a kdy je celá problematika poměrně často prezentována a vysvětlována v médiích. Stejně zarážející je chování některých cyklistů a projíždějících řidičů, kteří se spoléhají na to, že odhozené obaly a PET-lahve „někdo uklidí“. Celá akce proběhla v rámci krajského projektu „Čistá Vysočina“, jehož se letos zúčastnilo přes 14 000 dobrovolníků. U nás začal sběr v 9:30 ráno a skončil ve 20:30 večer. Přesně v poledne jsme si připomněli minutou ticha oběti polské letecké katastrofy u ruského Smolensku (na sobotu připadl Státní smutek ČR). Děkujeme spoluobčanům z Radostína za zapůjčení dvoukoláku, auta s přívěsem a za zajištění chutné svačinky. Největší poděkování patří organizátorům akce, kteří nám poskytli sběrné pytle a v následujících dnech nashromážděný odpad odvezli. Kolem silnice je po letech opět čisto, doufejme, že tento stav vydrží co nejdéle. Vždyť je to vizitka nás všech !

Přátelé Radostína